Šanta kočičí je cca 60 centimetrů vysoká bylinka se srdčitými, na okrajích vroubkovanými listy. Její latinské jméno zní Nepeta cataria, což ji poměrně dobře vystihuje. Nepeta je s největší pravděpodobností odvozeno od italského města Nepete, kde byla v minulosti hojně pěstována. Druhé jméno, cataria, se odvíjí od účinků, které má rostlinka na kočky. Tato čtyřnohá zvířátka po ní naprosto šílí. Ačkoli vědci uvádí, že zhruba 50% koček je na účinky Šanty imunní, dle všeobecných poznatků bude toto číslo menší. Tak jako tak je senzitivita na vůni Šanty kočičí dědičná. Kočky se často vyvalují v listech, okusují je a občas i konzumují. Jejich vůně je pro ně opojná, způsobuje krátkou euforii, kterou následuje dlouhý útlum. S největší pravděpodobností má tato senzitivita své opodstatnění. Často se totiž stane, že kočce v kožichu ulpí pár semínek, které jsou tak roznášeny po okolí.

Šanta kočičí, nebo Nepeta cataria, chceme-li, pochází z horských oblastí Asie. Toto situování jí nezabránilo v rozšíření po celém světě. Mohou za to především účinky, které má rostlinka na kočky, ale i na lidi. V minulosti se používala k tišení horečky a chřipky. Tyto funkce přetrvávají v některých tradičních medicínství až do dnes.

Šanta a její složení

Tato bylinka byla vždy terčem testů a různých zkoušek. Díky nim víme, že látka zodpovědná za onu euforickou vůni, je především Nepetalakton. Jde o organickou látku, která je zařazena mezi halucinogeny. Poprvé byla izolována v roce 1941 a to právě z Šanty kočičí. V listech a stoncích bychom našli další podpůrné látky, které působí na náš organismus. Jedná se především o karvakrol, thymol, vitamín C, nebo třísloviny. 

Dávkování

Denní dávka se pohybuje v rozmezí 20-30 gramů 1-2x denně.

Jak Šantu kočičí užívat

Z drcených listů se v ideální případě vaří odvar. Dávku zalijeme 350 ml horké vody a necháme 3-5 minut louhovat. Odvar přecedíme a pijeme. Můžeme ho popřípadě dochutit například medem.